Vyhledat

Měli bychom si uvědomovat svou smrt

Aktualizováno: 19. 12. 2020

Když jedete na dovolenou, většinou víte, kdy skončí. Máte plány, co chcete vidět, kde se chcete podívat. Víte, proč jedete do dané země, města či místa a činíte vše proto, abyste si jak se říká dovolenou užili.


Proč tedy svůj vlastní život nežijeme jako bychom byli na dovolené? Nasnadě je odpověď – protože si neuvědomujeme konec téhle návštěvy na Zemi.


Je to tak a je to neměnné


Z různých zdrojů stále častěji slyšíme, že je vše pomíjivé. Už i Seifert o tom psal ve své básní… „Bílým šátečkem mává, kdo se loučí… každého dne se něco končí…“ Koneckonců každý z nás zažil změny i onu pomíjivost. Avšak občas tlučeme hlavou proti zdi, hledáme uniky a kličky, abychom třeba odkryli ten elixír nesmrtelnosti a recept na stálost.


Čtěte také: Co jsou návyky a jak nás v životě brzdí?

Dalším aspektem je náš postoj k okolí, ale i k sobě. Z pomíjivosti si chceme vytvořit absolutní hodnoty a své štěstí stavíme na tlaku a výkonu. A k tomu naši známí parťáci „Až“ a „Kdyby“.


To, co není teď se možná už konat nebude…


Velmi mě inspiroval příběh mého známého, který se léta honil za penězi. Často si nedopřával, šetřil, škudlil a obecně bylo na jeho postoji vidět, jak moc jsou pro něj peníze důležité.

Jeho fyzická schránka odpovídala přesně jeho vnitřnímu postoji – pohublý, vybledlý, roztěkaný, nevěřil si a celkově působil velmi obyčejně – žádná jiskra, žádný šmrnc. Rozhodl se opustit ruch velkoměsta a hledal štěstí ve své rodné hroudě na Moravě. Za nějakou dobu z ušetřených peněz vyrazil na cestu po Kubě. Tehdy si asi ani neuvědomil, jaké surfařské vlny do jeho života vtrhly.

Je tomu dva, možná i tři roky, co odjel a cestuje po světě. Tu a tam si přivydělá na farmách, v kuchyni, natřením plotu apod. a po zbytek času objevuje svět. Postavil si vlastní karavan, vytváří krásná videa, fotí. V očích má lesk a ve tváři úsměv. Jeho náplní je radost. Našel to ono bohatství – opravdový život – jeho cestu.


Vytváříme si bouře, ve kterých se topíme


Věčným plněním úkolů, plánováním, povinnostmi, honbou za penězi, majetkem, mocí, slávou přesouváme své radosti do pozadí, na pak a často také na nikdy. Stále máme čas, jako by jsme tady žili neomezeně.


Ke svému okolí, ale i k sobě se stavíme, jako k něčemu absolutnímu, co nikdy nepomine. Vytváříme si sami bouře nebo se necháváme strhnout lavinami. Nakonec se z toho hroutíme. V každé jedné sekundě je však požehnání a možný „nový“ start.


A třeba je to jinak, než se nám zdá


Někdy na něčem intenzivně pracujeme, vkládáme energii do svého života a ono ne a ne přijít ona vysněná plynulost. Někdy je to prostě jinak, než si vymyslíme.

Směr, kterým jdeme může být správný, ale realizace, náš přístup i úhel pohledu nám brání v úspěchu (ač už si jej představujeme jakkoli).


Dejte si oddech, odstupte od oné problematiky a rozhlédněte se kolem. Pravděpodobně stojíte moc blízko jednoho stromu a nevidíte tak celý les a tím i Vaší autentickou cestu, která Vám přinese nejen, co si vysníte, ale mnohdy i o kus víc :).

6 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše

Připojte se k nám

Odebírejte newsletter

Kategorie