O MNĚ

Spisovatelkou se jednoduše rodíte. Už jako desetileté dítko jsem psávala rýmované básničky s tématem jmen v naší rodině. Vytvářela jsem také ručně dělané časopisy a během dospívání se moje pozornost přesunula na básně o životě, lásce a pocitech ze všedních dnů. Písemné práce na základní i střední škole byly pro mě jen třešinkou na dortu.

 

Ve svých 19ti létech jsem se odstěhovala od rodičů - nejprve do zahraničí a po návratu jsem vystřídala pár pracovních míst i měst. Tehdy mi poprvé došlo, jak ráda píšu. Už to nebyla jen dětská hra, ale něco reálnějšího. Začala jsem se věnovat copywritingu a vytvořila i první projekt s názvem "Na papíře".

Roky utíkaly a já se na nějakou dobu odchýlila od psaní. Prošla jsem si mnoha životními změnami, uvědoměními i poznáním. Okolo mých 29tých narozenin jsem si naplno uvědomila, co je mou životní vášní. A už nebylo kam uhnout. 

Chtělo to však kus odvahy než jsem začala publikovat první texty. Když se však necháte vést svým srdcem a následujete to, co máte opravdu rádi, vždycky se Vám ona cesta otevře. A tak po několika článcích tak zvaně do šuplíku, jsem vytvořila další projekt zaměřený na osobní rozvoj. Léty se upravoval a měnil až do podoby on-line magazínu. Dočkala jsem se také publikací v časopisech či na jiných webech. Stále to však nebylo ono. 

Nadešel čas, kdy jsem vstoupila do pomyslné jeskyně a otevřela poklad s psaním naplno. Bylo to jako přívalový déšť inspirací - téma jedné knihy střídalo další a další. Záplava témat knih, které postupně tvořím a publikuji.

Jak jsem poznala, že je psaní to právé ořechové?

Chvilku to trvalo, ale ono si Vás to najde. Každý máme to něco, tu svou vášeň. V první řádě to cítíte uvnitř a provází Vás to dlouhodobě. Tu a tam to na Vás zaklepe, připomene se. A i když nemáte potřebné vzdělání či zkušenosti, jednoduše cítíte souznění. Chcete do toho jít.

Dalším aspektem je, že když danou činnost děláte, jednoduše se odpojíte od světa a ono to teče. Na začátku to možná není silný proud, ale jemný potůček. Když se tomu však poddáte, nenecháte mysl, aby Vám do toho kecala, tak se otevřou stavidla, hráze. A když z toho pak najednou vylezete, zjistíte, že jste v tom byli ponoření třeba i hodiny.

V posledních létech jsem si také všimla, že když mám chmury, cítím se pod psa a i přes to jdu psát a tvořit, vše se rázem změní. Nejen povrchní nálada, nejen, že emoce odejdou, ale jednoduše se cítím, jako bych přepsala svou frekvenci. Vše se rozplyne a i když se psaní věnuji pár chvil, cítím se jako znovuzrozená. A vím, že je to ono, co mě naplňuje.

Jaká témata mě nejvíc baví?

Když jsem přecházela z dospívání v dospělost, nabyla jsem dojmu, že nejsem tolik "zajímavá" jako mí vrstevníci. Měli tolik vědomostí, dokázali se bavit o mnoha tématech a i když jsem přečetla spoustu knih (už jako malá jsem si půjčovala během jedné návštěvy v knihovně 10 knih), neměla jsem dojem, že toho moc vím. Jediné v čem jsem "byla dobrá" byly témata týkající se života. O tom jsem dokázala povídat hodiny.

Ačkoli se tedy zdá, že máme své slabiny, je vhodné z nich udělat přednosti. Život je to, co se učím. Možná i proto jsem odešla z konvenčních šlépějí a nedokončila jsem vysokou školu. Místo toho jsem se vydala na Univerzitu jménem Život. Odstěhovala jsem se do zahraničí a následně se učila z toho, co mi život připravil. 

Dostala jsem se až k osobnímu rozvoji, motivaci, změně, tedy k životu jako principu. A to jsou témata, které mě opravdu baví. Stále se učím, studuji, čtu, praktikuji a následně zjednodušuji, tedy píšu články i knihy v tomto duchu tak, aby ji pochopili i více uzavřené hlavičky.

 

Věnuji se rovněž beletrii, ale i ta se často opírá o zkušenosti, do kterých přidávám poznání a moudrost života. Někdy onu inspiraci či nakopnutí najdeme (možná i jednodušeji) ve smyšleném příběhu, protože se v něm poznáme. 

Ráda objevuji a tak jsem se našla i v cestování. Obecně dělám vše pro to, abych předávala dané téma srozumitelně a jednoduše a to platí i u textů o cestách. Velkým potěšením se mi stalo, když mi jedna redaktorka napsala, že si vždy s chutí přečte mé články, protože má dojem, jako by na té prohřáté písečné pláži seděla a srkala vodu z kokosu spolu se mnou. Odezva okolí je v tomto ohledu velmi dobrou směrovkou, že jdete opravdu tou správnou cestou.

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY NA BLOGU